Vlak v 6:41 - Jean-Philippe Blondel

Jeden vlak, dva lidé, společná minulost

Každý den využívají lidé vlaky ke svým cestám. Vlaky je vozí do práce, z práce, do školy, ze školy, za příbuznými, za milenci, za přáteli. Střetává se v něm dennodenně mnoho cestujících, mnoho životů. Cizinci, kteří stráví společný čas jakoby uvězněni ve voze, a pak si jde každý opět po svém. Vlak v 6:41 odjíždí z Troyes do Paříže. Tímto vlakem jede také Cécile Duffautová a Philippe Leduc. Od posledního shledání je dělí dvacet sedm let. Bývalí milenci, jejichž vztah nedopadl ani trochu dobře. Teď je čeká hodina a půl společné cesty. Co vše se může za tak zdánlivě krátký čas udát?

Cécile strávila náročný víkend u rodičů, z kterého se vrací vyčerpaná. Z Troyes zpátky do Paříže, kde pracuje. Je úspěšnou ženou šéfující velké firmě, matkou a manželkou v manželství, které zdaleka nefunguje tak, jak by mělo. Vlak v 6:41 je úplně narvaný. Vedle Cécile zbývá jedno volné místo.

Mohla jsem jet v 7:50. Nebo dokonce v 8:53. Je přece pondělí. V pondělí se v práci nic neděje. Prostě jsem to už nemohla vydržet. Co to taky bylo za nápad zůstávat v neděli na noc. Nevím, co mě to popadlo. Dva dny bohatě stačí.

Philippe Leduc jede do nemocnic v Paříži navštívit svého těžce nemocného přítele. Jeho kariéra coby prodavače není moc slavná, manželství se mu rozpadlo a děti odrostly. Přivstal si, aby stihl vlak v 6:41. Nikde není volné místo, nebo je?

Ještě chvíli blbnout a strávil bych cestu vestoje - nebo vsedě na půl zadku.

Stejně jsem zaváhal.

Protože když jsem si uvědomil, že jediné volné místo je vedle Cécile Duffautové, mírně se mi zatočila hlava, jako hrdince z románu z devatenáctého století, a opakoval jsem si, ne, to není možné, a měl jsem chuť přejít do dalšího vagonu.

Ze dvou perspektiv sledujeme myšlenkové pochody obou protagonistů. Celá kniha je vystavena pouze na těchto dvou postavách a ono to funguje. Skrze jejich úvahy a myšlenky se o nich dozvídáme více informací, o jejich nynějším životě, o jejich minulosti a bývalých láskách.

Mezi Cécile a Philippem kdysi něco bylo. To něco jim vydrželo čtyři měsíce a pak bylo vše zničeno. Staré rány se jen tak nevyléčí a na některé věci nelze zapomenut. I po dvaceti sedmi letech je vše živé a vyvěrá znovu na povrch. Cécile a Philippe uzavřeni ve svých myšlenkách sedící vedle sebe a vzpomínající na minulost. Budou ledy mezi nimi opět prolomeny, nebo stráví cestu jako cizinci, aniž by na sebe promluvili jediné slovo?

Vlak v 6:41 je kniha velmi útlá malého formátu, která se čte velmi rychle. Doporučuji si vyhradit na ni čas a přečíst si ji celou na jeden zátah. Zanechá ve vás velmi silný dojem a jistě se k ní, stejně jako já, budete v budoucnu rádi vracet.

Nestává se moc často, že bych se začetla do knihy, která postrádá přímou řeč. Těch pár vět, které si Cécile s Philippem prohodí, však nejsou pro knihu důležité. Důležitější je vnitřní boj každého z nich a tento boj je vykreslen vskutku mistrovsky.

Tahle malá jednohubka ve vás vyvolá mnoho emocí, donutí vás k zamyšlení a k následnému přehodnocení. Poznejte Cécile a Philippa a nechte si je připustit k srdci a ztotožnit se s jejich osudy, vztahy a životem. Nastupte do rozjetého vlaku a uvidíte, kam až vás může dovést.

Název: Vlak v 6:41
Originální název: 06h41
Autor: Jean-Philippe Blondel
Překlad: Veronika Matiášková
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 192
ISBN/EAN: 978-80-7529-334-3

Za knihu mnohokrát děkujeme nakladatelství Slovart.