Útočiště - Jérôme Loubry

Ostrov jako místo poslední záchrany

 Rok 1949, poválečná Francie se teprve vzpamatovává, a proto jeden vědec otevře tábor pro děti na odlehlém ostrově. Ranní procházka po pláži, šumění moře a skřek racků... idylka jako z románu. Vše však skončí ve chvíli, kdy moře vyplaví mrtvé dětské tělo, což Suzanne, tamní vychovatelce, poměrně dost pokazí den.

Jaké překvapení bylo pro mladou novinářku Sandrine, když jí bylo oznámeno úmrtí babičky Suzanne, kterou nikdy neviděla, a navíc jí bylo svěřeno obstarání vyřízení její poslední vůle. Píše se rok 1986 a mladá žena se vypravuje na tajemný ostrov, na kterém se před 37 lety událo tolik hrůzy. Co jí tam čeká? Skupinka seniorů, přátel babičky Suzanne, kteří z ostrova nikdy neodešli. Vše je však poněkud zvláštní a nic není tím, čím se zdá. Ostrov totiž není tak úplně tím jediným místem, kde je možné se skrýt.

"A co to znamená, Erlkónig?"
"Erlkénig," opravil Fabien výslovnost. "Král duchů."
"A to je kdo, ten král duchů?"
"Zlý duch. Táta mi o něm často vyprávěl. Všecky děti tady ho znají."

Děti a jejich představivost je všem dobře známa, je obrovská škoda, že lidé tuto schopnost v průběhu dospívání a stárnutí pomalu ztrácí. Lidská mysl jako semeniště tajů a zvláštností funguje po celý život. Mozek sám o sobě nikdo nedokázal plně prozkoumat a odhalit světu jeho tajemství. Člověk je velice sofistikovaný a křehký výtvor přírody a jediné, co mu umožňuje fungovat i během těch nejvypjatějších situací, je právě mozek. To on nám poskytuje ochranu a dodává odvahu bojovat i v případech, když už se zdá být vše ztracené.

"Takže to jsou vymyšlení kamarádi?"
"Ne. To jsou ostatní."
"Ostatní? Jací ostatní?" podivila jsem se při čtení jmen.
"Ostatní děti, které zabil král duchů."

Útočiště je vskutku bravurní psychologický thriller vybroušený do čistoty diamantu. Jedná se opravdu o žánrovou lahůdku, která zákonitě musí překvapit snad každého svého čtenáře. Předně je zapotřebí nevěřit v knize ničemu a nikomu, protože co se může zdát růžové, bývá během chvilky temné a naopak.

První část knihy, kdy se prolínají dvě časové osy, byla naprosto parádní. Náhled do života Suzanne a na samotný ostrov, kde se děly opravdu zvláštní věci, byl směsí úzkosti a napětí, co se z toho všeho vyklube. Na druhou stranu Sandrinin pragmatismus a její mladická nedůvěra s tím vším skvěle kontrastovala. Druhá část, kdy se čtenáři dostávají spolu se Sandrin z ostrova, je skvělé pohrávání si s lidskou myslí, která skrývá mnohdy více, než je ochotna dát najevo. A závěr? Zde musím přiznat, že jsem trochu polemizoval nad tím, jestli všechny zvraty nejsou už přeci jen trochu přehnané. Nechal jsem si však vše řádně uležet a s drobným odstupem si troufám tvrdit, že Útočiště patří mezi ty nejlepší knihy v daném žánru za rok 2020.

Když už jsme u toho žánru, kniha by vydala na několik samostatných děl. V příběhu se snoubí hororový nádech, thriller, detektivka, psychologický román a nakonec silný osobní příběh. Velice se mi líbily narážky na báseň Král duchů od Johanna Wolfganga von Goetheho, jehož Faust nesmazatelně patří mezi klasiky světové literatury. Všem doporučuji si báseň přečíst, protože je sama o sobě vskutku děsivá a v kombinaci s knihou nejednomu čtenáři přivodí minimálně husí kůži.

Já osobně bych uvítal, kdyby se jeden příběh z knihy rozvinul více a přinesl nějaký závěr, to mi chybělo, ale konec to neumožnil, což chápu. Rozhodně bych Útočiště doporučil těm čtenářům, kteří hledají napětí a nemají problém s tím, že nebudou schopni knihu odložit dříve, než ji dočtou. Připravte se na to, že se v ději zhmotní všemožné hrůzy, které si dovedete jen představit, a konec vám neposkytne žádnou útěchu. Třeba poté budete hledat nějaké to útočiště i vy.

Název: Útočiště
Originální název: Les refuges
Autor: Jérôme Loubry
Překlad: Tomáš Havel
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 344
ISBN/EAN: 978-80-7625-128_1

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme nakladatelství Metafora.