Kráska a zvíře

... že ho ráda má a on má ji rád...

Kráska a zvíře verze dvasedmnáct je potěchou pro oči, uši a především pro duši! Duši člověka, jenž miluje příběhy o lásce. Uši člověka, co nemusí mít k poslechu pecky poslední doby, ale postačí mu něžné, milé skladby. A nakonec oči člověka, který se rád podívá na krásu a nevadí mu občasné psychedelické obrazce výtvarníka ujíždějícího na LSD. Ten, kdo viděl klasickou animovanou Krásku a zvíře z roku 1991, bude znát průběh i konec filmu, jedná se o sequel, a tudíž se nic podstatného nemění, zaplať pánbůh. Přidané scénky oproti kreslené verzi film jen obohatí a přidají mu na zajímavosti. Netřeba hodnotit a detailněji přibližovat děj filmu, je to příběh, který každý zná - vždyť starší je než čas!

Co se však musí zhodnotit, je zpracování a herecké obsazení. Film je přehlídkou krásy, animace, kulis, kostýmů - to vše do sebe zapadalo jako zadeček na hrnec. Herecké výkony byly takové, jaké se daly čekat od hvězd první kategorie a jejich pěvecké výkony krásně zahřály u srdce. Scéna, kde Lumière v podání Ewana McGregora zpívá Belle u večeře, se mi zaryla do sítnice a bude mě těšit ještě hodně dlouho. A Emma Watson? To je žena, která si prošla fází přechodu z ošklivého káčátka v nádhernou labuť, pro filmaře tedy jasná volba pro roli Belle.

Kráska a zvíře je film tří lidí, tří charakterů. Mladá Belle, která touží po poznání světa, po svém snu vyčteném z knih, po lásce a dobrodružství. Místo toho ale žije v malém městečku, kde ji nic takového nečeká. Belle je krásná, odvážná, laskavá, ale občas s hlavou příliš v oblacích. Dále je tu Gaston, voják, kterému padají ženy k nohám, je ideálem mužské krásy, statný, silný, nebojácný, ale také arogantní, namyšlený a v nitru zlý. Jako poslední je zde zvíře, mladý princ, jehož charakter poznamenala smrt matky a výchova krutého otce. Není divu, že na něj za jeho chování, za absenci základních lidských hodnot, byla uvalena kletba. Poučí se? Dokáže pochopit, že moc a sláva není vše a že jde v životě o víc?

Jak říkám, je to příběh, který všichni známe, příběh, jenž se v průběhu let nemění, a přesto je stále tak aktuální. A jaký je můj vlastní zážitek z filmu? Byl jsem nadšen, byl jsem dojat, byl jsem okouzlen! Nejen že jsem s občas přistihl, jak hltám film plnými doušky s připitomělým úsměvem ve tváři. Film mě dokázal na krátko vrátit do dětství a přinutil mě i nějakou tu slzičku uronit. No a když zvíře přivede Belle do knihovny! To je chvíle, kdy jsem si říkal: Kruciš! Já chci taky! I toho chlupáče bych v jednom domě skousl! Něčemu takovému mohou porozumět asi jen milovníci knih. Ostatně, nejen že bych ho snesl, ale ve zvířeti jsem se častokrát i viděl, občas jsem taky takový morous, jaký se tam on prezentuje. Prostě a jednoduše, celé to shrnu a zakončím jedním slovem, které jako hodnocení naprosto stačí - magnifique!