Kam na procházku? Pohoří Tribeč láká pověstmi...

Přestože pohoří Tribeč svou pověstí straší již téměř sto let, do povědomí českého čtenáře se vepsalo víceméně až po knize Jozefa Kariky Trhlina. Tento krajinský celek, kde se záhadně ztrácejí lidé, najdeme na Slovensku v okresech Nitra, Topoľčany, Zlaté Moravce a Partyzánske. Vzhůru na cestu.

Nezřídka se nepříliš hornatému místu s nejvyšším vrcholem Velký Tribeč (829 m n. m.) přezdívá "slovenský bermudský trojúhelník", ostatně má také podobu trojúhelníkového výběžku do Podunajské nížiny. Nutno přiznat, že hluboké a husté lesy jakoby přímo vyzývaly k tomu, aby v nich někdo zabloudil. Atmosféra podnícená neprostupností denního světla korunami stromů může v mnohých vyvolat úzkost a ponurou náladu.

Mnoho turistů lesy lákají čistotou a romantickými zříceninami, je však dobré mít na paměti, že rozcestí, cesty a údolí se zde od sebe liší minimálně, což evokuje pocit, jako kdybyste tudy šli už před chvílí. Zabloudit tak není nic neobvyklého, a rozhodně nepočítejte s tím, že by vás někdo okamžitě našel, na lidskou živou bytost zde hned tak nenarazíte.

Začalo to lesníkem

Podle kronik to vše začalo již v roce 1929, když se zničehonic ztratil místní lesník Štefan Samšal (přestože internet nabízí několik verzí jeho jména, skutečnost je poněkud jiná, podle věrohodného zdroje se muž nejmenoval Štefan, jeho jméno mělo začínat písmenem A, ale místní matrika ho neuvádí, možná právě proto se během let ustálilo jméno, které kdysi patrně někdo zmínil), v té době využívající za nízký pronájem skromný příbytek manželů Zayových, ležící na jihovýchodním konci obce Veľké Uherce. Ztratil se na místě, které zcela běžně navštěvoval a které také velice dobře znal. Z jeho zmizení si nejprve nikdo příliš těžkou hlavu nedělal, lesník byl hrubý muž a manželé Zayovi mu noclehárnu pronajímali jen z nedostatku peněz. Když se však nevracel ani po několika dnech, přičemž veškeré jeho věci zůstaly v domě, začalo se to rodině zdát podivné, a v tu chvíli se rozjela série pátrání. Různé pátrací skupiny se ho snažily najít téměř tři měsíce, avšak bezúspěšně, situaci navíc komplikoval neustále padající sníh. Z přepisů vyprávění místních je patrné, že k ukončení pátrání přispěl poněkud laxní přístup tehdejších četníků, kteří se snažili celou věc co nejrychleji uzavřít.

Jedno zmizení střídá druhé

Se ztrátou lesníka Samšala to mělo patrně skončit, ale vypadá to, že vše naopak teprve začalo. Jen po roce se totiž zmizení opakovalo, tentokrát šlo o teprve osmnáctiletou studentku Marii Švajzerovou, ta se vypravila za svými prarodiči z domova v Mankovci do vesnice Zlatno, cestou, kterou šla již tolikrát, že by mohla popsat každou větévku, a přesto ji už nikdy nikdo neviděl, do Zlatna nikdy nedorazila. Tisk se případem zmizení Marie Švajzerové zabýval poměrně obsáhle, k ničemu to ale nevedlo. Příběh by mohl evokovat pohádku o Červené karkulce, ale vlk by za sebou nechal alespoň nějaké stopy...

Za čtyři roky se situace opakovala, a sice v případě Andreje Murgaše, jenž pracoval v místním lomu pod vrcholem kopce Žibrica. Dne 10. 12. 1934 se nevrátil domů do obce Žirany a v červenci 1952 byl na základě manželčiny žádosti prohlášen za mrtvého. Jeho tělo se však nikdy nenašlo.

Nejpodivnější z podivných

Případ z roku 1939 však všechny předešlé strčí s přehledem "do kapsy". V dnešním městě Partizánske v daném roce pracoval v Baťových závodech jistý dělník Walter Fischer. V neděli 24. ledna 1939 řekl svým kolegům v práci, že se jde projít do hor, podle jeho tehdejších spolupracovníků chtěl navštívit Černý hrad, zříceninu s krásnou vyhlídkou do okolí, která leží necelé 3 kilometry směrem na severozápad od obce Zlatno. Čekala ho téměř 50 kilometrová cesta. Vzhledem k množství sněhu, které tenkrát krajinu pokrylo, se mu všichni výpravu snažili rozmluvit, Walter si však nedal říct. Podle záznamů byl neklidný a několik dní dopředu nemluvil o ničem jiném než o svém výletu. Co ho do kopců tolik táhlo? Pokud čekáte, že Fisher zmizel, čekáte správně. Zde se ale příběh od předchozích liší, on sice opravdu zmizel, ale za tři měsíce se opět objevil. Ale už to nikdy nebyl ten samý Walter jako předtím.

Fisher se objevil - kde přesně není známo - 8. května stejného roku a byl ve velice vážném stavu, nepamatoval si, kde poslední tři měsíce byl, opakovaně upadal do bezvědomí a trpěl silnými popáleninami na obličeji a zbytku těla. Když byl zrovna při vědomí vykřikoval nesouvislá hesla a drmolil něco o jasném světle. Ani po vyléčení těla se jeho mysl nikdy nevzpamatovala, a tak byl nakonec doživotně umístěn v ústavu pro choromyslné v Žilině. Právě jeho příběh měl inspirovat spisovatele Jozefa Kariku ke knize Trhlina.

Tím to neskončilo

Zmizení v Tribeči neskončila, ale získávala stále delší časové rozestupy. V roce 1966 bylo v lese na cestě, směřující k hřebenu, objeveno prázdné auto s bratislavskou poznávací značkou. Policie zjistila, že patří manželům Belanovičovým z Bratislavy, o kterých nikdo ze sousedů ani v práci již několik dní neslyšel. Manželé Belanovičovi rádi jezdili o volných dnech na výlety, a kromě běžných, takové cestě přiměřených zavazadel, se ve voze nic nenašlo. Protože tehdy mohlo jít o snahu utéct z republiky na Západ, bylo po nich vyhlášeno i celostátní pátrání. Ale již o nich nikdo více neslyšel. Přiřadili se tak ke zmizelým na Tribeči.

Později, v roce 1980 v obci Skýcove, zmizel Čech Antonín Topil, který se sem přistěhoval. Když mu doručovatelka nesla důchod a nezastihla jej doma, bylo zjištěno, že má domek zamčený zevnitř. Po vyražení dveří se jeho tělo nenašlo, ani žádné stopy únosu apod. Bylo zorganizováno pátrání po místních lesích, protože sousedé uvedli, že Topil rád chodil na dlouhé vycházky do Tribečských lesů. Po několika letech byl prohlášen za mrtvého, přestože nebyl nikdy nalezen, a jeho dům, značně zchátralý, byl nakonec zbořen. A tak se stal další obětí mizení.

Celkově se mělo v pohoří Tribeč ztratit více než sedmdesát osob. O některých jsou informace dostupné a o dalších ne, u části z nich se dokonce pravděpodobně jedná o pouhé povídačky. Různě po internetu kolují další "zaručená" svědectví o zmizelých lidech, ale to už bych zabíhal do absolutně neověřených vod.

Kromě samotných zmizení zůstává ale otázkou, co je zač ono pozoruhodné světlo, které má provázet zmizení jednotlivých osob?

Tajemná minulost

Ať už se to má se zmizeními jakkoliv, ať už se lidé propadli do trhliny v čase, nebo do trhliny v půdě, nic z toho jim životy nevrátí. Samotná historie pohoří je protkána různými záhadami. Na Javorovém vrchu stojí například kříž na památku osmi trhovců z obce Zlatno, kteří zde na přelomu 18. a 19. století našli smrt, když se vraceli z jarmarku v Topoľčanech. Podle místní kroniky měli zlámané kosti a na tělech hluboké řezné rány, avšak nebyli okradeni, což vyloučilo útok lupičů. Kdo je uprostřed lesů brutálně zavraždil a jaký k tomu měl důvod, zůstalo neobjasněno.

Pravděpodobně nejznámějším hradem tohoto pohoří je Gýmeš. Hrad s pohnutou historií i přes své mohutné opevnění dvakrát podlehl nájezdům Turků. Když byl hrad beznadějně obležen Tatary a nepřítel se valil do předního nádvoří, údajně gymešská paní v hradní kapli prosila Matku Boží o záchranu. Modlitby prý byly vyslyšeny, neboť venku se náhle začalo schylovat k mohutné bouři, zaskučel vichr, zaduněl hrom a tábor Tatarů pod hradem zachvátil požár. Jejich bojovníci na nádvoří začali ve zmatku prchat pryč z hradu. Za zmínku rovněž stojí tajemná fotografie zvláštního zjevení ve tvaru lidské postavy v hradním okně, kterou zde před několika lety pořídila skupina SAVPJ (Slovenská asociácia výskumu paranormálnych javov o.z.), jež zde před několika lety nocovala.

13 kilometrů od Zlatých Moravců nad obcí Zlatno se nachází Čierny hrad. Byl postaven na pravěkém hradišti ze starší doby bronzové. Dle názoru historiků se jednalo o výšinné opevnění vybudované na ochranu před nájezdy Maďarů. Hrad sám byl vybudován koncem 13. nebo počátkem 14. století, a to poněkud atypicky hluboko v horách v odlehlé, tajemně působící, opuštěné lokalitě bez významných obchodních cest. Jedním z možných vysvětlení se jeví souvislost hradu s rýžováním zlata.

Co za vším stojí?

Verzí je mnoho, co příběh, to "originalita". Jedni se přiklánějí k jakési trhlině v časoprostoru, ve které lidé cestují časem. Někteří zase zmizení připisují návštěvníkům z vesmíru. Podle dalších je místo prokleté a ztracené z cest svádí pomstychtivé duše. Lidé, kteří se s tajemnými událostmi na Tribeči setkali, často tvrdí, že narazili na bludičky, jež člověku popletou hlavu tak, že může přijít o rozum. Nikdo patrně nikdy skutečně nezjistí, co se v tamních kopcích děje. Část lidí bydlících kolem pohoří tvrdí, že jakmile vstoupíte do lesa, padne na vás tíseň, druhá část to považuje za naprostý nesmysl.

Do Nitry jsem několik let jezdil coby vlakvedoucí Arrivy, dokonce jsem byl i na Zoboru a kousek dál a nikdy jsem žádné paranormální úkazy nespatřil. Podle všeho se všechna zmizení udála v zimě, konkrétně vždy koncem a začátkem roku, zhruba od listopadu do února. Nechci lidské ztráty jakkoli zlehčovat, ale napadlo už někoho, že by za vším mohl stát Yetti??? Stvoření se v zimě prodírá sněhem a sbírá zbloudilé turisty a v létě si z nich ve svém doupěti šije potahy na lampičky??

Ne, bez legrace, v létě je to celkem pěkné místo na výlet, ve sněhu jsem se tam opravdu nebrodil a brodit nikdy nebudu, přece jen mám k podobným příběhům respekt a nechci být dalším číslem do statistiky. Ať je to jak chce, lidé se v lesích čas od času ztrácejí, a to i s lepším orientačním smyslem, nežli mám já.

Zajímavostí na konec je příběh z roku 2020, kdy se v pohoří Tribeč pořádalo cvičení Ozbrojených sil SR společně s Pohotovostním pátracím týmem, aby si vyzkoušeli vzájemnou komunikaci a práci s nejmodernější technikou. Z oficiálních zdrojů se uvádí, že to nedopadlo přesně podle představ, jelikož technika nefungovala, jak měla, a dokonce i kompas ukazoval každou chvíli na jinou stranu. Nepřesnosti v navigaci tým vysvětlil možnou zvýšenou geomagnetickou činností v pohoří. Při přehrávání natočených záznamů však kromě šumění lesa a zpěvu ptáků technici ke svému překvapení uslyšeli i neznámý hlas, který se dosud nepodařilo identifikovat.  

Autor: Pavel Polcar

Úvodní fotografie: pxhere.com-cs-photo-645274
Fotografie: Mlevicky-Creative Commons-CC-BY-SA-3.0 / Panoramio upload bot- Creative Commons-CC-BY-3-0 / SanoAK-Creative Commons-CC-BY-SA-4-0 / SanoAK-Creative Commons-CC-BY-SA-4-0-1 / SanoAK-Creative Commons-CC-BY-SA-4-0-2 / Šimon Slávik-Creative Commons-CC-BY-SA-4-0