Hurá na Kačinu!

Hurá na Kačinu!

(a do minizoo a rychlovýlet do Kutné Hory)

 Jako slavní objevitelé jsme se cítili, když jsme opouštěli město veliké, jehož sláva hvězd se měla dotýkat... no dobře, v naší maličké škodovce jsme byli spíše jako typičtí víkendoví turisté, ale člověk může mít hlavu občas v oblacích. Naším cílem se stal zámek Kačina, který je českým empírovým klenotem a návštěvníkům nabízí skutečně jedinečné interiéry, jako je chotkovská knihovna, divadlo nebo lékárna (ne, nejde o placenou reklamu).

Sezóna začala

Kačina u Kutné Hory je známá především svým Muzeem českého venkova, zemědělství a potravinářství, ale na své si zaručeně přijdou i ti návštěvníci, kteří chtějí "hodit záda na deku" a dát si něco na zub, sídlí tu totiž také zámecká kavárna s neobvyklou nabídkou: v sezóně tu návštěvníkům zapůjčí a naplní piknikový koš včetně deky a polštáře, a hosté si tak mohou občerstvení vychutnat v příjemném prostředí zámeckého parku. No nezní to báječně?

My jsme si Kačinu a její prostory naplno užili už loni, rozuměj v roce 2021, ale už i letos započala návštěvnická sezóna, nic tedy nikomu nebrání sem vyrazit. Mezi hlavní taháky areálu tradičně patří historická chotkovská knihovna, expozice Život pod schody - zázemí služebnictva, ale také zámecký skleník, bylinková zahrada či rozsáhlý park a jeho venkovní expozice a aktivity.

V nové sezóně mohou návštěvníci poprvé vidět restaurované kulisy zámeckého divadla, původního loutkového divadla hraběcího rodu Chotků, které bylo zapůjčeno z Národního muzea, nebo výstavu Čižba - umění jemné a líbezné. Letošní novinkou je také průvodcovský okruh Filmová Kačina, kde se na objednávku předem návštěvníci dozvědí, které slavné filmy a seriály se na Kačině natáčely a kde přesně.

Pro letošní sezónu připravila Kačina zhruba třicet víkendových akcí, mezi ty nejoblíbenější patří Vinobraní, Kačinské hry či Koně na Kačině, připraven je také divadelní festival Makačíno a týden muzikálů Kačina pod hvězdami. Z interpretů, kteří na zámku odehrají koncert, lze jmenovat Michala Hrůzu, Anetu Langerovou či Helenu Vondráčkovou.

Něco málo z historie

Zámek Kačina se nachází v katastru obce Svatý Mikuláš a je chráněn jako národní kulturní památka. Velkolepá zámecká budova na půdorysu otevřené podkovy se nachází na rozsáhlém prostranství parku navrženého roku 1789 vídeňským botanikem Nikolausem Josephem von Jacquin. Zajímavostí je, že ačkoliv se stavba nejčastěji označuje jako empírová, mnoho odborníků je přesvědčeno, že s empírem nemá nic společného a ve skutečnosti jde o palladiánskou architekturu.

Zámek, který původní zdejší obyvatelé označovali jako "Husa", nechal postavit tehdejší nejvyšší purkrabí Království českého hrabě Jan Rudolf Chotek z Chotkova na novodvorském panství, které již roku 1764 zakoupil Jan Karel Chotek. Starší novodvorský zámek v obci i přes celkové rozsáhlé úpravy nevyhovoval potřebám sídla, proto zde hrabě Chotek ponechal pouze správu panství a nechal vystavět nový sídelní zámek.

Výstavba probíhala v letech 1802-1822 podle postupně upravovaných plánů drážďanského architekta Ch. F. Schurichta. Stavbu realizovali postupně pražský architekt Jiří Fischer, po něm pak Johann Philip Joendl a Anton Arche.

Po smrti Emericha Chotka zámek s panstvím přešel do vlastnictví dědiců z rodu Thun-Hohenštejnů, konkrétně Emerichova synovce Quida Thun-Hohenštejna, který byl údajně vášnivý lovec, jenž jezdil i na africká safari, a majetek předlužil. V jedné z místností se nachází kůže ledního medvěda, kterého měl údajně Quido ulovit, kolují však povídačky, že kůži koupil od zahraničních obchodníků, co je na tom pravdy, se dnes již nedozvíme. Za Protektorátu byl zámek prodán nacistické organizaci mládeže Hitlerjugend, po válce byl znárodněn a od roku 1950 jej využívá Národní zemědělské muzeum, které se o něj stará s postupně ho zvelebuje.

Kam po Kačině?

Cestou z Kačiny jsme zcela náhodou, většinou na ty nejzajímavější věci člověk narazí náhodou, našli minizoo, pojmenovanou Ringelland, v obci Habrkovice severovýchodně od Kutné hory. Jedná se o vskutku netradiční zoo, protože se zde ke zvířatům dostanete skutečně blízko, navíc je to patrně v současnosti jediná zoo, kde mají uměle vyšlechtěné bílé tygry. Nutno podotknout, že zdejší chovanci jsou z nadměrného šlechtění značně zdegenerovaní, což je vidět i na jejich výrazech, přesto jde o pěknou podívanou. Brzy již tyto bílé šelmy nejspíše nebudou nikde k vidění.

Park je v soukromém vlastnictví rodiny Ringelů, drezérů divokých zvířat, kteří tady o víkendech nabízí cirkusová vystoupení, s nimiž projeli celou Evropu i Asii. Olga, Ivan i Jan jsou vyučeni chovateli cizokrajných zvířat, a jako takoví působili jako ošetřovatelé v zoologických zahradách.

Až k Ringellandu se dá dojet autem, parkování tady není problém a vstupné je dobrovolné.

Na oběd do Kutné hory

No a protože po takové kulturní námaze jednomu vyhládne, vzali jsme to cestou zpět přes Kutnou Horu. V tomto těžařském městě jsme byli již několikrát a pokaždé tu objevíme něco nového. Tentokrát jsme se tedy nevypravili do chrámu sv. Barbory, ale do Vlašského dvora, který se často nazýván jako Kutnohorská mincovna, a dobře jsme udělali, prošli jsme si dva okruhy, a dokonce jsme si vyzkoušeli i vyrazit vlastní minci. Opravdu, jde o nezapomenutelný zážitek!

Vlašský dvůr najdete v sousedství kostela svatého Jakuba a byl založen před rokem 1300 králem Václavem II., přičemž později byl mnohokrát přestavěn. Razily se zde stříbrné mince - pražské groše a tolary. Je chráněn jako kulturní památka a od roku 1962 také jako národní kulturní památka ČR.

Samotná Kutná Hora však nabízí samozřejmě mnohem více zajímavostí, kromě zmíněného chrámu sv. Barbory jde například o rozhlednu Kaňk a samozřejmě každého asi nejvíce zajímá zdejší kostnice, na jejíž podobě se podílel věhlasný Jan Blažej Santini, ten spoluutvářel také cisterciácké opatství v Kutné Hoře-Sedlci, katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a úpravy hřbitovního kostela Všech Svatých.

Tyto a další místa jsme už ale tentokrát neviděli, protože jsme byli tak uťapkaní, že jsme byli rádi, že jsme se najedli a vyrazili směrem domov. Ale třeba zas někdy příště.