Hořká múza - Emil Křižka

Není Proměna jako proměna

Když se Franz po posledním prodělaném záchvatu v nemocnici probudí doma ve své posteli s nutkavou potřebou močit, ani v nejmenším by ho nenapadlo, že stojící penis a snídající rodina na cestě do koupelny budou jeho nejmenšími problémy. Franz je spisovatel, leč se zdá, že kromě psaní se tak nějak i někomu upsal, ďáblu ne, ale muž s jizvou přes oko andělem asi také nebude. Franzi, Franzi, aby se ti z toho nezatočila hlava.

Zlo o dobru ví, ale dobro o zlu nikoliv.

Jakmile začne mladík zažívat psychedelické vize s tlustou ženou s hořícími vlasy a změny vlastního těla - počínaje prostým "vybubláním" a dýcháním vlastním řitním otvorem konče -, začíná mu docházet, že vlastně už možná není tak úplně mezi živými. Je čas vydat se za světlem... Když on ale chce tak strašně moc psát. Zda je rozumné nechat světlo světlem a vydat se do díry ve zdi, to se teprve ukáže. (Jasně, že ne.) Franz se však díky tomu stává jakousi múzou. A co múzy můžou? Múzy můžou třeba psát, to múzy můžou.

Jakmile se Franz zaplete do života Vítka alias Řehoře, jeho milující tetičky a domu hrůzy, budou mu jeho předchozí vize s kroutícími se střevy připadat jako procházka růžovým hájem...

Pohlédl do temnoty a tělem mu projel chlad, až se mu zježily chlupy. Hlavou mu prolétla myšlenka, že takhle asi vypadá pohled do jeho otevřených, bezzubých úst, s tím rozdílem, že když on povolí svěrač, objeví se světlo na konci tunelu.

Hořká múza je hororovou knihou, která asi jako první zaujme svou působivou obálkou. Nebudu zastírat, není to klasický příběh, který vás pohltí již prvními větami, odstavci či stránkami. Franzovy myšlenky jsou nesourodé, nenavazují na sebe a dost možná si budete připadat jako na hodně špatném tripu. Já jsem však postupně autorovu stylu psaní začal přicházet na chuť, líbilo se mi jeho pohrávání s lidskou myslí, s touhou a posedlostí, a nebudu zastírat, také Franzova proměna byla vskutku fascinující.

Jsem si jist, že příběh splňuje všechny aspekty dobrého hororu, atmosféra v knize graduje, hrůzy na stránkách nejsou prvoplánové a hořká pachuť v ústech se po autorově naturalistických popisech stupňuje. Představte si Alenčinu výpravu za zrcadlo, ale na místo bílého králíka dosaďte švába a místo karetní stráže zohyzděné mrtvé ženy. V některých momentech byla znát autorova zkušenost s režií filmů.

Překvapení, které nastává v druhé polovině knihy, jež nepřímo navazuje na první kapitolu, bylo fenomenální. Až do posledního okamžiku jsem netušil, nedokázal jsem si to dříve spojit, a pak jsem si jenom říkal - Ale vždyť to bylo tak jasné! Jsem rád, že jsem si nečetl názory čtenářů před svým vlastním střetnutím se s knihou, dost možná by mne to ochudilo o překvapení, které jsem si náležitě užil, a ostatně proto zde také nebudu již více prozrazovat. Je však možné, že podobnost mezi někým a někým jiným bystrému čtenáři dojde mnohem dříve. V tomto případě by na mě seděl následující rozhovor z Vykoupení z věznice Shawshank:

Hořká múza patrně nebude bavit každého, je dost možné, že první polovina odradí čtenáře, kterým by se líbila polovina druhá, a naopak. Samotnému mi to přišlo jako dva nesouvisející příběhy. Ale když se to po dočtení uchopí jako celek, dostal jsem solidní horor, který mě možná nevyděsil, ale zapíchnul se jistého bodu v mozku, konkrétně v amygdale, a hormony, jež byly následně produkovány, jsem si neskutečně užíval. Emil Křižka napsal pozoruhodnou knihu, a už nyní vím, že jsem ji nečetl naposledy.

Název: Hořká múza
Autor: Emil Křižka
Nakladatelství: Rosier
Rok vydání: 2022
Vydání: 1.
Počet stran: 248
ISBN: 978-80-88467-05-2

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme nakladatelství Rosier.