Hitlerovy ukradené děti - Ingrid von Oelhafen, Tim Tate

Co dělá člověka člověkem? 

Ingrid von Oelhafen je zcela normální žena, která jako dítě zažila hrůzy, jež přinesla 2. světová válka, její konec a následné nastolení nových poměrů. Většinu svého života nemá sebemenší tušení, jak moc byl právě její život hned z kraje ovlivněn. Ingrid je totiž jedním z dětí Lebensbornu, patří mezi Hitlerovy ukradené děti.

Zatímco začátek knihy se věnuje logicky dětství hlavní postavy a jejímu dospívání v těžké době, velice brzy přichází na řadu vystřízlivění ze sladké nevědomosti, kterou dlouhá léta udržovali také její nejbližší. Ingrid ale již v dětství věděla, že je něco jinak, její vlastní očkovací průkaz byl totiž vystaven na jméno Erika Matková. Na pravdu si musela počkat mnoho let.

Protagonistka příběhu tak v pokročilém věku odkrývá tajemství ukryté v minulosti, zjišťuje, že byla ve věku pouhých devíti měsíců "ukradena" své skutečné rodině a poté, co prošla úředním a lékařským kolotočem, byla předána "skutečné" německé rodině. Společně se čtenářem se žena nestačí divit, čeho všeho byla jako dítě svědkem a co vše se dělo s požehnáním státu.

Vím, že jsou v Německu lidé, kteří se necítí dobře, když spatří naše černé oděvy. Rozumíme tomu: nečekáme, že nás budou mít lidé rádi.

Je zcela logické, že naše minulost významně ovlivní také naši budoucnost. Co když ale neznáme svůj původ? Ingrid se tedy v prakticky již důchodovém věku rozhodla konečně zjistit, kým doopravdy je, a nezataví ji ani neochota německých úřadů rýpat se v minulosti. Postupně se krok po krůčku dostává na stopu svým pokrevním příbuzným, netuší však, že to, co cestou zjistí, ji poznamená víc, než by si sama byla kdy ochotna připustit.

Doktoři mi všechno změřili - rozměry hlavy, těla - a zkontrolovali, aby měli jistotu, že na mně není nic "židovského". Když jsem těmito zkouškami prošel, nacisté prohlásili, že jsem vhodný pro germanizaci, a poslali mě do domova Lebensbornu v Otčině.

Operace Lebensborn nepatří mezi ty nejznámější, a právě kniha z produkce nakladatelství Cosmopolis by ji čtenářům ráda přiblížila prostřednictvím skutečného příběhu jedné odvážné ženy. Cíl Lebensbornu byl snadný, na základě rasové segregace oddělit nežádoucí děti od těch, které by mohly být pro Německo příhodně a díky nimž by se mohla rozšířit árijská rasa. Pomoci měly anonymní porody, neoficiální adopce, zejména příslušníkům SS. Bylo jasně naplánováno, že takové děti později zalidní vyprázdněný prostor po odsunech a vyhlazování. Zajímavostí je, že s programem Lebensborn byl nesmazatelně spjat také osud několika dětí z vypálených Lidic.

Kniha v sobě nese skutečně silný příběh a čtenáři, jenž se nezabývá historií dopodrobna, přináší něco nového. V příběhu se neocitáme za zdmi a ploty koncentračních táborů, ale mezi "obyčejnými" lidmi, kteří neváhali zasahovat do životů jiných, bez sebemenších výčitek. Je opravdu dobře, že takovéto knihy stále vycházejí, díky nim se nezapomíná na historii, a je tak možné se z ní stále poučit.

Mahátma Gándhí kdysi prohlásil: "Nejlepší cesta k tomu najít sám sebe je ztratit se ve službě jiným." Trvalo mi celý život, než jsem to pochopila.

Zajímavými jsou na knize také krátké výňatky z úředních dokumentů, které dodávají nejen na zajímavosti, ale ději také propůjčují autentičtější pohled na celý příběh. Jednotlivé kapitoly jsou "tak akorát" dlouhé a oddělené vždy nějakým zajímavým citátem. Celkově se příběh čte velice dobře, navzdory vážnému tématu. Doporučil bych si knihu přečíst nejen lidem, jež se o tématiku aktivně zajímají, ale všem, kteří se rádi něco dozví, předem však musím varovat, není to čtení veselé.

Název: Hitlerovy ukradené děti
Originální název: Hitler's Forgotten Children
Autor: Ingrid von Oelhafen, Tim Tate
Překlad: Martin Vondrášek
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2019
Vydání: 1.
Počet stran: 320
ISBN/EAN: 978-80-271-0885-5

Za knihu mnohokrát děkujeme nakladatelství Cosmopolis.