Gantz - Hiroja Oku

Vítejte ve světě, kde smrt je jen začátek hry

Kei Kurono je kluk jako každý jiný, žije všední život, touží po holkách, které nemůže mít, a většinou se stará jen sám o sebe, až do jednoho dne, kdy najednou dostal úplně pitomej nápad. Na popud svého dávného kamaráda se rozhodl zachránit život opilci, jenž spadl do kolejiště metra. No a jak to tak s dobrými skutky bývá, je třeba, aby byly řádně potrestány. Kei umře... ale neumře úplně definitivně, objeví se v bytě ve společnosti dalších nedávno zemřelých a černé koule, která si je vybrala k plnění skutečně nevšedních úkolů - zabíjení mimozemšťanů. Může tohle vůbec dopadnout dobře?

Gantz je supermoderní technologie, která si "vypůjčuje" mrtvé lidi, aby je následně využila k ochraně planety. Za každého zabitého hnusáka jim pak uděluje body. Když dosáhnou stovky, mohou se dokonce oficiálně vrátit mezi živé. Ale upřímně, dosáhnout stovky? To je asi tak jednoduché jako zdolat Mount Everest v žabkách a trenýrkách. A tak se z mrtvých stávají ještě víc mrtví a na svět se řítí jedna pohroma za druhou.

Připravte se na zběsilou jízdu, která zhmotní všemožné noční můry a vyšle je na Tokio, Osaku, Řím a další místa světa, aby trošku polechtaly lidskou rasu... drápy... ve vnitřnostech. Podaří se Keiovi a jeho stále se obměňujícímu týmu zastavit "šmejd z vesmíru"? A nebude to v závěru přeci jen trochu jinak?

Gantz není typický příklad superhrdinského příběhu, hlavní hrdina totiž není hrdina, ale obyčejný kluk, který je ze začátku sobecký a strachy pokakaný až za ušima. Logicky jak díly plynou, Keiův charakter se mění a nastává ono standardní klišé, kdy se z ňoumy stává pravý muž. Sílu všem přítomným dodávají speciální kombinézy a nevšední zbraně, které jim poskytuje právě ona černá koule.

Co příběh oživuje, je poměrně vysoká fluktuace postav, prakticky v každém díle někdo umře obzvláště ošklivou smrtí a nahradí ho někdo další. Japonsko je v komiksech vykresleno jako země, kde je přátelství jen fikce a na školách bují poměrně drsná šikana, která se logicky dále propisuje do společnosti. Takže většiny mrtvých pak člověku není ani líto.

Série Gantz má vskutku originální nápad a díky zvratům nepřestává bavit ani po 29 dílech, i když samozřejmě úroveň akce a příběhu klesá. Pořád jde vlastně o to samé, lidé umřou, obživnou, bojují a pak zase umřou, a když mají kliku, tak třeba zase obživnou, no a když jim to nevyjde, tak zase umřou... a tak pořád dokola.

Co kvituji, je zpodobnění několika monster v japonském folkloru, protknutí se skutečnou mytologií bylo příjemné oživení. A být náctiletým puberťákem, ocenil bych také autorovu oblibu v bujném poprsí a explicitní nahotě (no dobře, kecám, oceňuji to i ve svém věku). Ona nahota zde však může být problémem, mohla by totiž část čtenářstva odradit, protože co si budeme nalhávat, ne každý je zvědavý na nahotinky v úvodu každé kapitoly, potažmo i v samotném příběhu. (že? Že? ŽE?)

Já osobně celou sérii Gantz klidně doporučím, je to čistokrevná akce, plynulost děje nedrhne, příběh je jednodušší, takže splňuje přesně to, co se čeká u odpočinkové literatury. Pevně věřím, že ve zbývajících osmi dílech se dočkáme alespoň nějakého vysvětlení, jinak to všechno rituálně spálím.

Název: Gantz 1
Série: Gantz
Originální název: ガンツ 1 (Gancu 1)
Autor: Hiroja Oku
Překlad: Anna Křivánková
Nakladatelství: Crew
Rok vydání: 2013
Počet stran: 224
ISBN/EAN: 978-80-7449-198-6

Průměrné hodnocení 29 dílů: 4,1