en-Žena číslo 99 - Greer Macallister

Kam s nepohodlnou ženou?

Drahý, naše dcera si nechce vzít pana Bohatého... Do blázince s ní! Má komorná má nemanželský vztah... Do blázince s ní! Naše kuchařka si při vaření zpívá... Do blázince s ní... Muži můj, asi se chci dát rozvést... Do blázince s tebou! Ano, toto je poněkud nadnesené, ale upřímně? V roce 1888, kdy se kniha odehrává, nejsem s těmito frázemi daleko od pravdy. V sanatoriích pro ženy se skutečně léčila prostituce, nevěra, byly tam posílány dcery, které se nechtěly vdát z rozumu, ale z lásky. Jak sama autorka uvádí v doslovu, existuje mnoho knih, které poukazují na strašné praktiky, kterými byly ženy v minulosti týrány, a věřte nebo ne, ještě v roce 1952 byla například homosexualita uvedena v první Diagnostické a statistické příručce duševních nemocí Americké asociace psychiatrů mezi sociopatickými poruchami a v druhém vydání z roku 1968 mezi sexuálními deviacemi, a to prakticky až do roku 1987. Ale to už by byl jiný příběh...

Píše se rok 1888, mladičká Charlotte Smithová z bohaté rodiny má velice blízký vztah se svojí starší sestrou Phoebe. Ta však na tom není zdravotně úplně nejlépe, dnešní medicína by její stav nejspíš diagnostikovala jako maniodepresivní psychózu. Rodiče dívek se tak rozhodnou starší ze sester odeslat do ústavu pro choromyslné ženy Goldengrove. Ústav vede rodina jejich sousedů, nemají tak důvod se domnívat, že by se tam Phoebe měla cítit nekomfortně. Charlotte se však nehodlá smířit s "uvězněním" své sestry, protože se domnívá, že je její chyba, kde Phoebe skončila. Vymyslí si tak plán...

Sama učiní kroky, které ji nakonec přivedou na jedno oddělení Goldengrove, kde je odhodlaná svou sestru najít a odvést zpět domů. Jak ústavem prochází a dostává se z oddělení na oddělení, zjišťuje, že pomoc dívkám je zřejmě tím posledním, o co zdejšímu personálu jde. Pokusy s experimentální léčbou, nedostatek jídla, týrání a mlácení jsou zde na denním pořádku. Charlotte tlačí čas a její plán se zamotává, navíc se jí podaří odkrýt tajemství, jež může ovlivnit celou její budoucnost.

Najít sestru a rychle pryč! Bohužel, naše plány nikdy nedopadají tak, jak bychom si přáli.

Žena číslo 99 je druhou knihou od autorky Greer Macallister, kterou jsem přečetl, její předchozí krimi příběh Dívka v přestrojení mě velice bavil, a tak jsem měl poměrně vysoká očekávání. No, nebudu vás napínat, občas to byl trochu porod. Ale vezmeme to postupně.

Začátek knihy, tedy tak prvních 100 stran, bývá u naprosté většiny titulů rozhodující, mnozí čitatelé se právě na základě toho rozhodují, zda knihu dočtou, nebo odloží. Abych byl upřímný, kdybych se s autorkou setkal poprvé a kdybych knihy odkládal, což se většinou nestává, tak bych ve čtení nepokračoval. Přestože styl psaní je čtivý, nebylo tam nic, co by si zasloužilo větší čtenářovu pozornost. Hlavní postava byla taková nemastná neslaná a celé to poměrně drhlo. A pak, najednou, obrat o 2369 stupňů. Věřím, že každý, kdo zdolal začátečních 100 stran a dočetl do konce, nebyl nakonec zklamán.

Jedna z mála věcí, která mi poměrně vadila a kterou jsem racionálním myšlením nebyl schopen přijít na kloub, bylo volné pochybování se hlavní hrdinky po léčebně. Důsledně hlídané prostory najednou mladé ženě umožní pátrat po sestře, aniž by si ji někdo všiml? Převlek za sestru? To se zaměstnanci navzájem neznají? Přeskakování mezi vlídným a drsným chováním personálu mi také přišlo poněkud neuvěřitelné... Co se mi naopak líbilo, byla postava hlavní sestry, ne proto, že by to byla sympaťanda, ale právě proto, jaká to byla bestie. Trošku mi připomínala sestru Ratchedovou z legendární knihy Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Tu je možné si kromě knihy "užít" také ve filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem nebo v nedávno natočeném seriálu nesoucím jméno právě po ní Ratchedová. Za mě by si vrchní sestra v této knize zasloužila mnohem více prostoru.

Pak již následují většinou pozitiva - již zmíněný styl psaní, jazyk, pomalejší tempo, které díky čtivosti nevadilo, a velice dobře zvládnuté historické reálie, které si autorka upravila pro svou potřebu. Myslím si, že zvolila výborné, ne tolik známé téma, prostředí sanfrancisské psychiatrické léčebny pro ženy na sklonku 19. století pro mě představuje vody neprobádané a jsem rád, že jsem do nich mohl díky Ženě číslo 99 vyplout. Až s téměř hmatatelnou zlobou nad tím, jak snadné bylo v tehdejší době ženám totálně zničit život, jsem obracel stránku za stránkou a nevěřil vlastním očím. Přestože některé ženy byly do ústavu umístěny právem, další za zdmi skončily jen proto, že se zrovna někomu nehodily, byly na obtíž, nebo se jen prostě nechovaly tak, jak by se "správně vychovaná" žena měla chovat. Hnus... Mnohdy barbarské techniky personálu, bití, násilí... Pro bližší představu poslouží citace sestry hlavní postavy Phoebe:

"Dovoluje mi zůstat tady, mimo dosah toho strašlivého doktora, který si myslí, že bolest je lék."

Autorka na závěr uvádí, že ačkoliv je tento ústav pouze výplodem její fantazie, existovala velice podobná zařízení, ne-li horší a praktiky zde popisované, přestože hrůzné, patří k těm "měkčím", jimiž byly ženy "léčeny". Jmenovitě si můžete představit, že ženám byly vytrženy všechny zuby, protože se lékaři domnívali, že může být jejich psychika narušena právě zkaženým chrupem.

Příběh je to emotivní, beznadějné pátrání prolínané vzpomínkami mladé Charlotte na život předtím, na bezstarostnost dětství, na lásku, která na ni snad bude čekat i po návratu. Kontrast poklidného života bohatých versus života lidí na kraji společnosti, které některé ženy v ústavu představují. Co když se dívčina mise nezdaří, jak bude její budoucnost pokračovat? Hnací silou knihy jsou ženy, krásné, silné ženy, které by nikdy neměly být stavěny pod úroveň mužů! Určitě nelituji, že jsem u knihy vydržel až do povedeného konce. Pokud toužíte po historickém thrilleru, u kterého budete skřípat zuby nad bezprávím, pak je Žena číslo 99 přesně pro vás.

Název: Žena číslo 99
Originální název: Woman 99
Autor: Greer Macallister
Překlad: Martin Novák
Nakladatelství: Kontrast
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 360
ISBN/EAN: 978-80-7642-020-5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme společnosti Knihy Dobrovský.