en-Rozhovor s Markétou Harasimovou

Spisovatelka Markéta Harasimová je známou českou autorkou, a především velice plodnou autorkou. V současné době má na svém kontě již 16 knih! Její tvorbu tvoří příběhy především pro ženy, jsou plné erotiky a některé jsou obohaceny o detektivní zápletku. V letošním roce však zabrousila i do vod dětské literatury s knížkou Z deníku kočičky Ťapičky. Krom toho, že je úspěšnou spisovatelkou, založila i vlastní nakladatelství MaHa. Nedávno byla její kniha Poháry touhy přeložena do slovenštiny. Markéta ráda cestuje po celé naší republice a představuje své knihy široké veřejnosti. Připravili jsme si pro ni deset otázek a tady vám na ně přinášíme odpovědi.

• Váš poslední román Vůně noci je zasazen do lékařského prostředí, konzultovala jste medicínské záležitosti s nějakým lékařem?
  

Ano, určitě. Hlavní hrdinka pracuje jako neurochirurg, což je obor, kterému pochopitelně nerozumím. Všechny odborné záležitosti jsem řešila s lékařkou, která mi velmi pomohla. A nejen v medicínské oblasti. Potřebovala jsem se dozvědět, jak to v nemocnici chodí po organizační stránce. Například, zda a za jakých podmínek ordinuje neurochirurg na ambulanci, jaký je pracovní rytmus služeb, jak to je s pohotovostí a podobně. Ke každému tématu si dělám pečlivé rešerše, aby kniha vycházela z reálné skutečnosti a obsahovala relevantní údaje.

• Ve vašich knihách nacházíme erotické a napínavé prvky, co se Vám píše lépe?
  

Jednoznačně ty napínavé. Erotika patří k běžnému životu, nemohu ji tedy vynechat ani v knihách. Ale vypjaté momenty mě baví víc. Ať už jde o řádění zločinců nebo partnerské hádky, případně jinou scénu, při které běhá mráz po zádech, vždy si to užívám. Smyslné popisy beru jako doplněk, který příběh odlehčí, kdežto ty napínavé ho naopak staví.

• Jak se spisovatelka dostane od románů (převážně) pro ženy ke knihám pro děti?
  

Plán napsat dětskou knížku ve mně uzrával delší čas, ale já ho odsouvala. Možná jsem nevěřila, že to dokážu - tento žánr je přece jen od mé standardní tvorby dost odlišný. Jenže pak otěhotnělo pár mých kamarádek. A když se jim narodily děti, začaly padat dotazy typu: a kdy napíšeš něco pro mrňouse? Rozhodnutí na sebe nenechalo dlouho čekat, a já se do toho pustila. Začalo mě to moc bavit! Je to příjemné zpestření a milé pohlazení pro duši.

• Má kočička Ťapička nějaký živý předobraz?
  

Tahle otázka trefila příslovečný hřebíček na hlavičku. Ano, Ťapička skutečně existuje. Před pár lety jsem si ji jako malé kotě přivezla z Berouna. Vždy jsem toužila po bílém koťátku, a když se naskytla možnost pořídit si ho, bylo mi jedno, že pro ně pojedu přes půlku republiky. Byla to oboustranná láska na první pohled. Jméno Ťapička dostala už v autě. A jsem moc ráda, že tohle bílé kotě teď v knižní podobě dělá radost dětem. Je to krásný pocit.

• Vzhledem k tomu, že píšete o kočičce, je asi zbytečné se ptát, zda máte raději to či ono, ale přesto - kočky, nebo psy a proč?
  

Miluju všechna zvířátka. Ale odjakživa jsme doma měli kočky - vždycky několik. Možná i proto jsem si k nim vypěstovala vřelý vztah. Líbí se mi i jejich povaha - jsou hrdé a své, a jejich lásku si musíte zasloužit. Dokážou taky pěkně pozlobit a nikdy je nevycvičíte, ale... musíte je milovat  :-)

• V rámci propagace Vašich knih hodně cestujete, patříte mezi ty, kteří se nejraději vrací na známá místa, nebo raději objevujete ta nová?
  

Jezdím opravdu hodně a po celé republice. Většinou je to třídenní šňůra, kdy v jedné destinaci udělám třeba sedm besed. Večer jsou pro veřejnost a týkají se dospěláckých knih, dopoledne pak pokračuji u dětí. Ve školách, knihovnách, školkách. Na známá místa se vracím ráda, ale jsem objevitel, takže ta nová mě lákají víc. A musím říct, že si tyhle cesty užívám. Nejen kvůli kontaktu se čtenáři, jsou pro mě obdobou poznávacích výletů. Dostanu se do měst, která bych jinak třeba ani nenavštívila.

• Křest knihy bývá důležitou součástí propagace. Vybíráte si kmotry Vašich knih sama, pokud ano, podle čeho?
  

Křest považuji za moment, kdy se o nové knize dozví širší spektrum čtenářů. Často to jsou takoví, kteří jejího autora dosud neznali. Kmotry volím velmi pečlivě. Vybírám je sama a snažím se, aby s knihou nějakým způsobem korespondovali. Třeba u dětské knihy Z deníku kočičky Ťapičky jsem oslovila Dádu Patrasovou a Michala Nesvadbu, kteří jsou s dětmi vyloženě spjatí. Novinku Vůně noci opět pokřtí známé tváře, z prostředí hereckého i lékařského. Každý z nich má k bílému plášti blízko.

• V jakém období svého života jste byla už napevno rozhodnutá, že budete spisovatelkou?
  

Má prvotina vznikla, když mi bylo patnáct let. Odeslala jsem rukopis jedinému vydavateli, a ten mi hned poslal smlouvu a nabídl dlouhodobou spolupráci. Takže jsem se vlastně stala spisovatelkou dřív, než jsem o tom začala přemýšlet. Tehdy jsem psala ve volných chvílích a moc mě to bavilo. Moji rodiče ale byli přesvědčeni, že se musím živit "poctivou" prací, ne uměním. Takže jsem vystudovala prozaickou obchodní akademii a nějaký čas ve světě obchodu i působila. Vůbec mě to nenaplňovalo, a tak jsem udělala krok do neznáma a šla na volnou nohu. V současné době už píšu na plný úvazek a tvorba je mým povoláním. Vedle románů jsou to i jiné formáty - například scénáře - ale knižní tvorba vede.

• Jste poměrně aktivní na sociálních sítích, myslíte, že je tento způsob komunikace se čtenáři pro současné spisovatele nezbytnost?
  

Sociální sítě jsou podle mě ve smyslu komunikace se čtenáři velice důležité a mají dobrý přínos. Díky nim může autor oslovit velké množství lidí, podělit se s nimi o to, na čem pracuje a předvést ukázky ze své činnosti. Čtenáři tak mají možnost být v kontaktu se spisovatelem, kterého dosud znali pouze z přebalů knih nebo webových stránek. A především je to příjemná forma propagace, bez které se neobejde žádný obor, literární nevyjímaje.

• Určitě už máte spoustu plánů do budoucna, můžete alespoň hrubě nastínit, na co se můžeme těšit?
  

Plánů je opravdu hodně, a stále přicházejí nové výzvy. Co se týká tohoto roku, tak budu pokračovat ve scenáristické práci pro TV a přes léto bych ráda zpracovala nový divadelní scénář. Právě teď píšu novou dětskou knížku, kde bude hlavní hrdinkou opět kočička Ťapička, a současně další detektivní román. Ten by měl vyjít na podzim. Tou dobou se na pultech objeví také povídková kniha na vánoční téma, kterou vydává nakladatelství ČAS. Budou v ní tři povídky a já jsem autorkou jedné z nich. V blízké době mě čeká také křest novinky Vůně noci.

Mnohokrát děkujeme za poskytnutí rozhovoru, za odpovědi na všechny naše otázky. Do budoucna přejeme mnoho úspěchů jak v profesním, tak v osobním životě.

Pavel Polcar
&
Dagmar Garciová