en-Meč osudu - Andrzej Sapkowski

Není radno podceňovat osud

 "Meč osudu má dvě ostří. Jedním jsi ty. Druhým je smrt."

Geraltova dobrodružství pokračují ve druhém svazku, který je opět povídkový. V Meči osudu se objevují draci, mořské panny, rybolidi, dryády a další bytosti. O zábavu je tak zkrátka postaráno.

V povídce Střípek ledu se do popředí dostává komplikovaný vztah mezi Geraltem a Yennefer. Čarodějka pendluje mezi dvěma muži, a když se to Geralt dozví, konfrontuje svého soka v láce. Jak dopadne souboj na život a na smrt?

Že draci neexistují? O opaku se přesvědčí skupina dobrodruhů v povídce Hranice možností. Trubadúr Marigold u výpravy nesmí přece chybět. Jak jinak by mohly vznikat epické balady, kdyby nebyl přímo ve víru dění? A jsou draci opravdu hrůzostrašná stvoření, nebo se pouze snaží přežít ve světě, kde jich zbývá již jen hrstka?

V Novigradu se Geraltovi do cesty připlete doppler zvaný Dudu, který nechce nikomu ubližovat, ale chce si jen a pouze najít místo, kde by mohl žít. V příběhu Věčný oheň se Dudu vydává za obchodníka Daintyho Biberveldta, což způsobí značný rozruch. Ovšem, co se musí nechat, Dudu má pro obchodování talent, leč může být jen jeden Dainty...

Poslední dvě povídky jsou o něco temnější, schyluje se k válce mezi Nilfgaardem a Cintrou, Geralt poznává princeznu Ciri, jež mu osudem náleží coby dítě překvapení, ale zaklínač v osud nevěří, a tak se jeho naplnění zuby nehty vyhýbá. Nakonec však pozná, že osud nelze obejít. Povídky Meč osudu a Něco víc jsou jakýmsi prologem ke třetímu dílu, který je již klasickým románem. Ciri na mě působila jako rozmazlená princeznička, nemůžu říct, že bych si ji úplně oblíbila.

Sapkowski ukončuje knihu epilogem nazvaným Něco končí, něco začíná, kde popisuje svatbu Geralta a Yennefer. Jedná se o skutečně humornou povídku, kde se objeví všichni Geraltovi přátelé. Je radost mít všechny na jednom místě, vidět je veselé a šťastné, víceméně bezstarostné. Jsem ráda, že to bylo hrdinům dopřáno, obzvláště, když přihlédnu k událostem, které je čekají... Kniha i díky tomu končí dobře, téměř jako pohádka.

"Balady se nepíšou proto, aby se jim věřilo. Píšou se, aby dojímaly."

Nejvíc mě dostala povídka Trochu se obětovat, jež byla na motiv známého příběhu o malé mořské víle. Velice jsem si oblíbila postavu Essi Daven, trubadúrku, která se s Marigoldem zná už od dětství. Příběh je to o neopětované lásce a o lásce, pro níž je něco obětovat.

Všechny povídky se nějakým způsobem zapsaly do mého srdce, kde ještě dlouho zůstanou. U této knihy je patrné, že si autor připravuje půdu pro románové pokračování. Rozhodně doporučují číst povídky chronologicky, jinak by mohly čtenáři unikat souvislosti. Tento fantasy svět je skutečně bohatý, rozvětvený a velice dobře vystavěný. Pokračování rozhodně nezklamalo a už teď se těším na další díl s názvem Krev elfů.

Název: Meč osudu
Série: Zaklínač 2.
Originální název: Miecz przeznaczenia
Autor: Andrzej Sapkowski
Překlad: Stanislav Komárek a Jiří Pilch
Nakladatelství: Leonardo
Rok vydání: 2011
Vydání: 2.
Počet stran: 400
ISBN/EAN: 978-80-85951-66-0