en-Kůň Převalského - Maja Lunde

Boj o záchranu divokých koní

Říká se, že není hezčího pohledu na svět než ze hřbetu koně. Nikdo ještě před pár lety nepočítal s tím, že se koně Převalského neboli kertaky podaří zachránit z červeného seznamu kriticky ohrožených druhů. Dnes již víme, že se dobrá věc podařila, a to se zásadní pomocí ze strany Zoo Praha. Návrat údajně posledního do současnosti přeživšího divoce žijícího druhu koně je tak pomalu, ale jistě u zdárného konce.

Komu ale vděčíme za nejisté první krůčky v boji o záchranu tohoto živočišného druhu? Norská autorka Maja Lunde nám ve své třetí knize ze série klimatického kvartetu nabízí fiktivní příběh, jehož základ je však založen na skutečných událostech.

V roce 1882 se v ruském Sankt-Petěrburgu neboli Petrohradu zoolog Michail Alexandrovič Kovrov dostane k informaci, že v Mongolsku žije zcela nový, dosud nepopsaný druh divokých koní, který ale byl moc dobře znám v období pravěku, avšak byl považován za dávno vyhynulý. Když se mu do rukou dostane hmatatelný důkaz v podobě koňské kůže a lebky, rozhodne se konat. Hodlá zorganizovat výpravu do mongolských stepí, sám to ale rozhodně nezvládne, proto se rozhodne písemně kontaktovat německého dobrodruha Wilhelma Wolffa. Michailova matka by sice radši svého staromládeneckého syna viděla doma, jak nahání děvčata, rozhodně mu ale nechce bránit ve štěstí.

O celé jedno století později, roku 1992 přijíždí německá veterinářka Karin spolu se svým synem Mathiasem do Mongolska, přičemž s nimi z Evropy cestuje i skupinka koní, která se v tamním prostředí má rozmnožit a založit ve své domovině novou generaci divokých koní ve volné přírodě. Karin si toho zažila hodně již v dětství, vyrůstala totiž během druhé světové války, co jí ale toto období dalo do života dobrého, bylo nalezení lásky ke koním, a tento cit se jí držel až do dospělosti, kdy se nehodlala vzdát svého snu, že zachrání druh, který je na pokraji vymření. Pro Mathiase, bývalého narkomana je výprava do Chustajn Nurú příležitostí začít znovu.

Vize ne tak vzdálené budoucnosti, tedy té v roce 2064, není zas až tak nereálná. Lidstvo zažívá úpadek. Klimatická situace se zcela vymkla kontrole. Eva a její dcera Ise se na rodinném statku snaží přežít, jak je to jen možné. Bylo by sice rozumné z Norska odejít, stejně jako to udělali ostatní obyvatelé, ale Eva se s touto myšlenkou stále nesmířila. Navíc, co by se stalo s jejími zvířaty, zejména pak s klisnou s hříbětem koně Převalského? Šeď všedních dnů zažene příchod mladé ženy Louise, jež má za sebou trpkou zkušenost.

Bylo jich pouhých třináct. Je třináct jedinců dost na to, aby se dal navrátit celý druh? Aby byl odolnější? Aby dokázal lépe vzdorovat nemocem? Aby vznikl druh, který přežije dlouhodobě?

Knihou Kůň Převalského jsem se poprvé obeznámila s autorčiným dílem a rozhodně to nebylo naposledy. Maja Lunde si dokáže mistrně pohrávat s jazykem a se způsobem vyjádření, díky tomu se v knize střetávají různé styly, jako je tomu například ve vyprávění z 19. století, kdy je Michailův příběh stylizován do podoby cestopisu. Isa zas píše dopisy svému kamarádovi Larsovi, jenž z Norska i s rodinou odešel, tudíž se jedná pouze o jednostrannou korespondenci. Kdoví, jestli si dopisy Lars někdy přečte. Tím, že text není jednotvárný, si velmi dobře udržuje čtenářovu pozornost.

Pokud bych měla vyzdvihnout jednu příběhovou linii, byla by to zřejmě paradoxně ta, kde jsou koně upozaděni a do popředí se dostává lidský boj o přežití - příběh z Norska roku 2064. Už jen fakt, že současná situace spěje do podobného bodu, kdy s mocí přírody ani člověk nic nezmůže, působil na mě tento scénář znepokojivě, ale nikoli nereálně. Na druhém místě se u mě umístil příběh Karin a Mathiase, kde byli koně naopak středobodem, navíc zde byla vykreslena problematika závislosti na drogách a jejího dopadu. Na posledním místě se umístila výprava Michaila a Wilhelma, která měla místy hluchá místa.

Když bych to měla shrnout, je úplně jedno, jakou knihou ze série začnete - jestli Historií včel, Modrou, nebo Koněm Převalským -, jednotlivé příběhy na sebe nenavazují, tudíž je výběr jen a jen na vás. Každý svazek seznamuje čtenářem s jinou naléhavou problematikou, před kterou by člověk neměl zavírat oči. Krom silných osudů postav jsem si z knihy odnesla i několik zajímavostí. Vytknula bych akorát to, že klidně mohl být větší prostor věnován podrobnější historii a životu koně Převalského.

Maja Lunde má potenciál oslovit opravdu širokou veřejnost, proto se nelekejte, že její knihy bývají takové malé cihličky, a jděte do nich.

Název: Kůň Převalského
Originální název: Przewalskies hest
Autor: Maja Lunde
Překlad: Tereza Švejkovská
Nakladatelství: Kontrast
Rok vydání: 2021
Počet stran: 504
ISBN/EAN: 978-80-7642-593-4

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme společnosti Knihy Dobrovský.