en-2071 - Andrej Líbal

Jak moc nesmrtelní jsou vlastně nesmrtelní

Mnoho lidí si říká, jak je život krátký, jak málo se toho dá stihnout. Co když by v budoucnu byla možnost žít věčně, nestárnout a, jak zpívával "Kája", být stále mlád? Vše má ale svou cenu, nesmrtelnost a bezpečnost je vykoupena absolutní ztrátou soukromí, člověk je tak pouhý krůček od legendárního Orwellova románu 1984.

Sam Nowak si myslel, že má všechno, práci, přátele i onu pověstnou nesmrtelnost měl, vzhledem k tomu, kde pracoval. Nic není ale tak snadné, jak se zdá, co když je Samův život pouhým výplodem jedniček a nul, přenesených do jeho mozku? Proč je teď držen ve sklepení policejní stanice s pytlem na hlavě a je obviněn ze špionáže? Může nesmrtelný zemřít?

Vypravíme se o padesát let do budoucnosti, abychom se podívali, jak budou žít naše děti. A jaký bude začátek konce života Sama Nowaka?

Mé první knižní setkání s Andrejem Líbalem nedopadlo vůbec špatně, má to nápad a má to spád, jde o celkem svěží techno-thriller, který přináší novou krev do science fiction rybníčku. Má to své ale? Má, naštěstí jich není mnoho.

Autorova vize Prahy za nějakých padesát let je velice příjemná, samozřejmě je člověk sledován na každém kroku a vody je málo, na druhou stranu je město čisté, bezpečné a moderní, asi by mi nevadilo na takovém místě bydlet, pokud bych tedy zrovna nestál někomu "na kuřím oku". Pak bych patrně zmizel v propadlišti dějin. Co musím také vypíchnout, je mapka metra na začátku knihy a částečné dění příběhu právě v místech, kde proudí jeden vagon za druhým. Ostatně, ilustrace v knize jsou celkově naprosto dokonalé a výborně podtrhují děj. Vize budoucnosti je uvěřitelná, nejsou tu žádné mezigalaktické cesty, teleporty, je tu technologie, která by se úplně klidně mohla za těch pět dekád z té naší vyvinout. Nezřídka jsem si říkal: "Jo! Tohle je super, takhle by to mohlo být!" Za mě ok.

Co se děje týče, nesmrtelnost je velice lákavá, na druhou stranu i nebezpečná, co má jeden, chce zákonitě i druhý, potíže na sebe nenechají dlouho čekat. Na řadu přichází útěky, schovávání se a snaha zjistit, co se to vlastně sakra děje! Námět s operacemi vedoucími k nesmrtelnosti mi přišel opravdu skvělý. Kniha je pojata originálně a s plynulostí děje jsem neměl pražádný problém.

S čím jsem ale problém celkem měl, byly charaktery postav, a to od té hlavní po posledního pucfleka na zastávce MHD. Začneme Samem Nowakem. Čtenář vlastně o hlavní postavě nic neví, kromě vlastnictví několika fotek nahotinek v telefonu. Víme, kde bydlí (kombinace Kobylis, Střížkova a Proseka mi jako střížkovskému byla moc sympatická), víme, kde pracuje, co dělává po práci, ale jinak nevíme nic. Což o to, on to neví dokonce ani Sam sám. Je tak jasné, že když si nic nepamatuje, nemůže to předat ani čtenáři, ale já bych zvolil třeba formu nějakých flashbacků, jako tomu bylo na závěr, to by děj nejen ozvláštnilo, ale zároveň by mu to dodalo hloubku. Ten, kdo knihu čte, takhle nemá vlastně šanci utvořit si k postavě vztah, což zase vede k tomu, že je vlastně jedno, jak dopadne. Stejně i chování vedlejších postav bylo celkově nelogické, bohužel jsem jim nic z toho, co dělali, nevěřil.

Co se čtivosti týče, tak tohle nebyl vůbec problém, neměl jsem chuť knihu odložit a nedočíst, napínavost jí nescházela. Ještě bych zmínil akorát skladbu textu, kdy věta začínala na jednom řádku, končila čárkou v polovině strany a pokračovala na dalším řádku, to ale není chyba autora, ale toho, kdo text lámal. Když bych to shrnul, máme tady nadějnou kniho od celkem zručného autora, která ale doplácí na charakterové linky postav a jejich jednání, kdyby to bylo jinak, troufal bych si tvrdit, že by kniha 2071 byla letošním bestsellerem ve svém žánru. Takhle hodnotím jako lepší nadprůměr, přičemž si od autora opět rád něco v budoucnu přečtu. Obdivuji každého, kdo si jde za svým a dotáhne práci až k vydání knihy.

Název: 2071
Autor: Andrej Líbal
Ilustrace: Dominika Gabrielle Tesárková
Nakladatelství: Nová Forma
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 258
ISBN/EAN: 978-80-7612-390-8

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme autorovi Andrejovi Líbalovi.