Dlouhá trať - Viktorie Hanišová

Nová úroveň deprese

Na sociálních sítích byla spisovatelka Viktorie Hanišová velmi opěvována a vychvalována do nebes. Její povídková kniha mě zaujala jak anotací, tak i tím, že se jedná o povídky, pro které mám zkrátka slabost. Jak si autorčina kniha Dlouhá trať u mě stála?

Titul se skládá z celkem sedmi povídek a dopředu nutno upozornit, že šťastné konce se až na jednu výjimku nekonají.

První povídka, Běžkyně na dlouhou trať, nasadila laťku skutečně vysoko. Mladé závodnici se promítne život doslova před očima, což jí "vykolejí" z její dráhy.

V další povídce nazvané Vrátíš se? je děj zasazen do města Jáchymov, které už zažilo i lepší časy, nyní chátrá a noční kluby jsou snad tím jediným, o co se místní starají. Dvě dívky, které bydlí v chalupě na samotě, procházejí městem cestou do školy a školky. Co je ale správného na tom, aby starší sestra byla pro tu mladší víc matkou než její skutečný rodič?

Eva s Pavlem shánějí byt a jeden vypadá poměrně nadějně, jediné, co Evu vyvádí z míry, je obří Díra. Propast, kde má být vystavěn výtah, je sice lemována zábradlím, ale ani to není příliš uklidňující.

Brácho je poslední povídkou, popisuje sourozenecký vztah, mezi který se připletly drogy. Může být rodinné pouto silnější než závislost?

I další povídky rozhodně stojí za zmínku, to však už čtenář posoudí sám.

Tohle tady je jen kraťoučká trať v závodě celého mého života, která je jen formálně vymezená startem a finišem, i když ve skutečnosti nikdy nekončí. Běžím už strašně dlouho, běžím pořád a nikdy se nezastavím.

Co se psaní týče, Viktorie Hanišová svírá um pro vypravěčství pevně v rukou. Její próza je bohatá na pestré metafory a přirovnání, když je potřeba sklouzává i k poetičtějšímu zabarvení, zkrátka čtenář už při pár odstavcích tuší, že čte skutečně výborné dílo.

Tematika, kterou autorka zvolila, není příliš veselá, povídky vyvolávají pocity úzkosti, smutku, melancholie apod. Život jako takový obvykle nebývá pouze veselý a prozářený slunečními paprsky. V povídkách je na tento aspekt kladen důraz a je rozvinut do temné reality. Zoufalství je až hmatatelné. Obdivuji autorku, že dokázala napsat takovou "depkařinu".

Téměř všechny povídky jsou psané v ich-formě, což čtenáře ještě více vtahuje do dění. Dvě jsou v er-formě, ale to neznamená, že jsou méně poutavé. Čekala jsem, že to bude poměrně syrová látka, což se ukázalo být jako pravdivé, nic není přikrášleno, život autorka zobrazuje v jeho naturální podobě.

Ne všechny povídky v souboru bych označila za skvělé, některé byly slabší než jiné, ale tak to zkrátka obvykle bývá. Čtivost jim ale upřít nelze. Rozhodně bych nedoporučovala číst knihu, pokud jste špatně naladění, protože by vám náladu moc nezlepšila, ba naopak. Dlouhá trať osloví zejména příznivce kvalitní české literatury, která nabízí určitý přesah.

Název: Dlouhá trať
Autor: Viktorie Hanišová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 192
ISBN/EAN: 978-80-275-0372-8