Daisy Jones & The Six - Taylor Jenkins Reid

Sex, drogy a rock'a'roll

Tenhle příběh je starý jako hudba sama, a přesto je to pokaždé něco nového, neotřelého a výjimečného. Příběhy hudebních kapel, či přímo jednotlivců ze světa not a tónů, do dnešních dnů fascinují fanoušky po celém světě. Muzikanti, kteří nedbají na nic jiného než na samotnou podstatu hudby, k níž si dopřávají patřičné dávky alkoholu, všemožných drog a v posteli střídají jednu dívku za druhou.... V čem je jejich přístup k životu jiný, že fascinuje masy? Je to o svobodě? Je to o tom užít si život až do poslední kapky krve a whisky? Kniha Daisy Jones & The Six možná na některé otázky přinese odpověď, ale připravte se, takový rachot jste ještě nezažili!

Stala se z toho rutina - příjezd do města, zkouška zvuku, koncert, večírek, odjezd. Čím líp jsme hráli, tím víc jsme večer flámovali. Hotely, holky, drogy. Pořád dokola. Hotely, holky, drogy. Platilo to pro nás všechny. Ale nejvíc pro Billyho.

Daisy Jones to jako dcera rodičů pohybujících se ve světě umění nikdy neměla v životě příliš snadné. Jestli byla její první výprava coby nezletilé cácorky do světa dospělých jen vzdor, nebo zoufalé volání o pomoc, bylo asi jedno, dopad by to mělo v obou případech stejný, v nočních klubech se člověk přílišné empatie nedočká. Netrvalo dlouho a Daisy začala žít tak, jak se v dané době a na daném místě čekalo, tělo brala jako nástroj a šla z náruče do náruče. Nebyla však stejná jako ostatní. Na rozdíl od těch, jejichž cesta skončila dříve, než začala, měla Daisy hudební talent a hodlala ho využít. Život je vlastně jeden velký mejdan.

Druhou dějovou linku první poloviny knihy tvoří příběh kapely, která jako The Six vyprodávala ve své době sály. Spíše než o samotnou kapelu jde ale o jejího frontmana Billyho a jeho transformaci z "hodného kluka" na rockového rebela. Billy měl vše, co si mohl přát - fungující kapelu, milující ženu a dítě na cestě. Jednoho dne se však vše zlomilo a utrhl se ze řetězu, stalo se z něj přesně to, co hlásá ono slavné heslo - sex, drogy a rock'a'roll. Bylo na čase trochu šlápnout na brzdu, jinak by se mohla kola jeho života navždy zastavit.

Začátky spolupráce Daisy a Billiho se zbytkem The Six nebyly růžové, hlavní protagonisté si vzájemně nesedli a chvíli trvalo, než jim to oběma došlo. Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice. Ony vztahy v kapele obecně nebyly úplně květinové. Sláva a její pozlátko kdekomu zastře zrak a jistý podíl na tom zaručeně měly i všudepřítomné drogy. Když se jim ale podařilo natočit album, které lámalo rekordy, vypadalo to, že vše nakonec dobře dopadne... nedopadlo... ale znáte to, naděje umírá poslední, minimálně dokud hraje alespoň jedna kytara.

Cítil jsem, jak se mikrofon roztřásl, když začali řvát a dupat, a v tu chvíli jsem si říkal, do prdele, my jsme hvězdy!

V první řadě je třeba si uvědomit, že jde o román, i když pojatý nevšední formou. Přestože je děj popisován tak sugestivně, že by mohlo klidně z fleku jít o skutečný příběh, a charaktery postav jsou dovedeny k dokonalosti, jde o fikci. Žádná kapela The Six neexistovala a ani žádná Daisy Jones nežila. (Ale zcela jistě jich existovalo a existuje mnoho podobných.) Jinak však téměř všichni další muzikanti zmiňovaní v knize skuteční jsou i se svými zlozvyky a nešvary. Klidně je tak možné ke knize přistupovat s nadsázkou jako ke skutečné biografii.

Forma rozhovoru, ve kterém je vedena celá kniha, není nic, co bych běžně četl. Tato forma vyprávění pro mě bývá chaotická, a to obzvlášť, když je rozhovor veden s větším počtem lidí. Věčné soustředění se na to, kdo zrovna mluví, může mít vliv na plynulost děje. U Daisy Jones & The Six jsem ale věděl, co mě čeká, a tak jsem k tomu také přistupoval, a musím upřímně přiznat, že mi zde zvolená forma vyprávění nevadila. Rozhodně je zajímavá pestrost v příběhu, kdy každý vypravěč svými vzpomínkami přináší něco jiného, každý má pohled na minulost osobitý a rozdílný.

Několikrát jsem se během čtení přistihl, že se mi vybavil příběh Johnnyho Cashe ve známém životopisném filmu Walk the Line. Ale myslím, že to není nic neobvyklého, mnoho životních příběhů známých muzikantů jede podle určitého mustru. Také jsem si nejednou vzpomněl na skvělý film Zrodila se hvězda, ale zároveň mi bylo jasné, že se nejedná o žádnou "vykrádačku", je to příběh o životě a život není prostě a jednoduše vždy originální. Unést slávu a zájem davů není snadné, což si běžný smrtelník nemusí ani uvědomovat, a proto je občas třeba sáhnout po nějaké té "berličce".

Příběh má občas tendenci přiklonit se k všeobecnému klišé, to mu však neubírá na atraktivitě a jisté formě zábavy. Já jsem se u čtení bavil, autorčin styl psaní je svěží a čtivý a dokázal atmosféru knihy přenést takřka do hmatatelné formy. Dokázal jsem se do určitých postav vcítit a vnímal jsem jejich nadšení z toho, co dělaly, a zároveň jejich frustraci, když to náhodou nevyšlo. Až mě samotného překvapilo, jak dobře se to četlo, a to i přesto, že nepatřím mezi velké znalce hudebníků 70. let 20. století, přestože je znám a dokážu si k nim přiřadit i jejich největší pecky. Přistupoval jsem ke knize jako k vyprávění o jednom dlouhém večírku, kterého bych se neváhal zúčastnit.

Název: Daisy Jones & The Six
Originální název: Daisy Jones and The Six
Autor: Taylor Jenkins Reid
Překlad: Ondřej Sobotka
Nakladatelství: Kontrast Vintage
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 368
ISBN/EAN: 978-80-7642-079-3

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme společnosti Knihy Dobrovský.