Archa knih - Jan Tománek

Když pravda a láska už nevítězí

Poklidný život v uzavřené komunitě zbožných lidí může narušit mnoho věcí, ať už je to vzájemná nevraživost místních obyvatel, všetečné otázky dospívajících, nebo touha po moci za každou cenu. Vše je navíc o to složitější, když byť jen "jeden jediný" článek řetězu začne pochybovat. Co když je vše, co prostí lidé znají, založeno na lži? Pravda je tam někde venku...

Janek je patnáctiletý chlapec, který řeší klasické potíže kluka ve svém věku - první lásku, legrácky s kamarády, nevraživost se staršími chlapci, a především starost o rodinu, kde po smrti svého otce zastává pozici hlavy rodiny. Rád si čte knihy plné příběhů, které dal lidem Bůh, příběhů o Harrym Potterovi nebo Pánu prstenů apod... Jak silná víra pubertálního chlapce může být, obzvláště potom, co mu místní podivín řekne: "Na Boha se vyser. Byl jsi v právu a za pravdu se musí bojovat. Vždycky si to pamatuj..."

Patnáctiletá mysl je tvárná, a není se tak čemu divit, že zvláštní slova se do ní zavrtají jako červíci, kteří rostou, bobtnají a nedávají chlapci spát. Jednoho dne se tak vypraví do lesa, tam, kam mají lidé vstup zakázán. To, co tam najde, změní úplně všechno... Nebo ne?

Jak málo stačí k tomu, aby byl narušen poklid venkovského sdružení lidí, bratrů, sester, rodičů, dětí, těch, kteří spolu mají žít v pravdě a lásce? Věřte nebo ne, stačí skutečně málo!

Autor již několikrát dokázal, že psát skutečně umí, knižně se mu to povedlo jeho prvotinou Motýlí křik, která byla naprosto parádní, i když věřím, že někomu myšlenka světové vlády mocných jednotlivců mohla přijít poněkud přitažená za vlasy. Druhá kniha, Lustr pro papeže, byla žánrově úplně jiná, jednalo se o syrový popis doby komunismu v Česku, jak režim dokázal člověka semlít a nedat mu absolutní šanci na normální život. Lustr pro papeže byla jedna z nejsilnějších knih, jaké jsem kdy četl, a to i přes pouhých 184 stran a malý formát. Kolik bolesti je člověk schopen napáchat na člověku? No, a pak je tu Archa knih, a ta byla...? Ta byla, jaká?

Je třeba si předně uvědomit, že jak Motýlí křik, tak Archa knih si pohrávají s myšlenkami, které se mnohdy nazývají "konspirační", to však není, dle mého, jejich primární poslání, tím je sám člověk, jeho touhy, sny, mysl, duše, naděje, víra atd. atd... Obzvláště jsou lidské charaktery dokonale vykresleny právě v Arše knih. Jen málokterý autor dokáže dát do díla menšího rozsahu takovou hloubku jako Jan Tománek. Při čtení jsem cítil skutečně pestrou škálu emocí jako smutek, zlost, bezmoc, zoufalství, zradu, a takto bych mohl pokračovat.

Už při samotném začátku mnohé čtenáře napadne, kde jsou všichni staří lidé a co okolní vesnice? Je tak patrné, že je něco asi trochu špatně. Je, ale na to si každý čtenář musí přijít sám, byla by obrovská škoda ochudit se o ono prozření. Co se mě samotného velice dotklo, byly knihy a jejich různé verze. Otec má knihy čisté, bílé, knihy, které napsal Bůh. Tomša má oproti tomu knihy barevné a ty jeho psali lidé. Jak je tedy možné, že jde o jedny a ty samé příběhy? Navíc se domnívám, že každý čtenář a knihomol velice ocení přítomnost knih v příběhu.

Kniha má neskutečný potenciál vsadit svým čtenářům pomyslného "brouka" do hlavy. Pravda se mnohdy skrývá mezi řádky, je třeba se občas trošku soustředit. Měli bychom si uvědomit, že jsme to my lidé, na nichž závisí naše budoucnost, že to nejsou diktáty mocných, ani peníze bohatých, ne nadarmo se říká "každý svého štěstí strůjce". V kontextu doby působí kniha téměř až strašidelně, o to víc, když si uvědomíme, že s jejím psaním začal autor již v roce 2019, tedy před pandemií koronaviru.

Lež, závist, arogance a pocit nadřazenosti se skrývají v mnohých z nás, absolutně bezskrupulózní styl života může dopadnout jen dvěma způsoby, buď si zajistíte, že vás lidé budou milovat, anebo nenávidět. Je smutné, že první možnost se stává častěji než ta druhá. "Člověk nebude nikdy spokojený a vždycky bude chtít víc a víc, a to se dá získat jen na úkor druhých." Bohužel, a někdy to ani láska nezachrání.

Tu vůbec největší moc na světě mají slova a lidé, kteří to s nimi umí. Nemusíte mít arzenál zbraní, bomby, jedy apod., pokud to dokážete se slovy, podmaníte si téměř každého. Určitě knihu doporučuji všemi dvaceti, buď si z ní něco vezmete, anebo ne, to je totiž na knihách nejlepší, že nakonec si stejně musíte udělat vlastní názor, ony vás mohou jen popostrčit.

Název: Archa knih
Autor: Jan Tománek
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 280
ISBN/EAN: 978-80-7683-002-8

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme autorovi Janu Tománkovi.