Anna Elliotová - Jane Austen

Když člověk nechá za sebe rozhodovat druhé

Anna Elliotová je ve svých dvaceti sedmi letech pokládána již za starou pannu, která má jen pramalé šance se vdát. Když jí bylo devatenáct let, zažila velikou lásku, leč tehdy dala na názor rodinné přítelkyně a kvůli údajné nerozvážnosti své volby zásnuby zrušila. Kdyby se tehdy rozhodla jinak, mohla být šťastná. Kdyby...

Rodina Elliotových se vyznačuje svou neústupností, tvrdohlavostí a hrdostí, tudíž hlava rodiny, sir Walter, nese velice nelibě, že kvůli finančním problémům bude muset pronajmout rodinné panství. Nakonec se však najdou vhodní nájemci a část rodiny Elliotových se odstěhuje do Bathu.

Anna tráví pár týdnů v domácnosti své nejmladší sestry Mary, která je hypochondr a neustále si stěžuje na své "churavé zdraví". Osud tomu chtěl, že se Annina cesta znovu zkřížila s tou námořního kapitána Fredericka Wentwortha. Ten nedá na sobě znát jakékoli emoce, navíc se začne dvořit slečnám Musgrovovým. Anna si uvědomuje, že i po letech k němu cítí obrovskou náklonnost, ale je si také vědoma, že ona už jednu šanci dostala. V Bathu se jí navíc začne dvořit její bratranec. Možná přeci jen ještě není pozdě na lásku.

Sir Walter nesnesl ponížení, kdyby se proslechlo, že dům pronajal. - Panu Shepherdovi jednou uklouzlo slovo "inzerovat" - ale víckrát si netroufl něco takového jen nastínit. Sir Walter opovrhoval myšlenkou, že by se sídlo mělo jakýmkoli způsobem nabízet. Zakázal, aby se i jenom naznačovalo, že má takový úmysl. Pronajal by ho tedy jedině za předpokladu, že by ho sám od sebe požádal nějaký bezchybný zájemce, a to za svých podmínek a jakožto ohromnou laskavost.

Časově se příběh odehrává na počátku 19. století, čtenáři jsou představovány každodenní starosti anglického měšťanstva, mezi jejichž záliby patří návštěvy u příbuzných a známých, procházky po městě či přírodě a především nejrůznější klevety.

Příběh Anny Elliotové jsem poprvé četla pod názvem Pýcha a přemlouvání, což není dle mého názoru úplně šťastně zvolený název, protože se může velice snadno plést s Pýchou a předsudkem, a tak si myslím, že vybrat jméno hlavní hrdinky je skvělou volbou, jež dva romány od sebe okamžitě odliší.

Tou dobou to byl velice pohledný mladý muž, s velkou dávkou inteligence, elánu a brilantnosti, zatímco Anna byla nesmírně hezká a oplývala laskavostí, skromností, vkusem a vnímavostí. - I polovina přitažlivosti u každého z nich by byla stačila, protože on zrovna neměl co dělat a ona koho milovat, ale když se potkaly tak výjimečné vlastnosti, nutně muselo k něčemu dojít. Postupně se seznámili, a když se znali, rychle a hluboce se do sebe zamilovali. Těžko říct, kdo z nich toho druhého obdivoval více nebo kdo byl šťastnější - ona, když si vyslechla jeho vyznání a nabídku, nebo on, když ji přijala.

Text Jane Austen se vyznačuje sarkasmem a kritikou tehdejší společnosti, především pak snahy dostat mladé dívky pod čepec s tím nejvhodnějším (a také nejbohatším) partnerem. Na stránkách se mezi postavami odehrává slovní šerm, který baví.

Ženské hrdinky děl Jane Austenové jsou sice svazovány společenskými konvencemi, avšak mají svoji vlastní hlavu, některé dokonce i tvrdší než oříšek, a nebojí si mnohdy prosadit svou nebo předvést své vzdělání a inteligenci. Anna je v tomto případě považována za již vyzrálou ženu, i přes své sny, stojí pevně nohama na zemi, nechce nikomu škodit, naopak všem pomáhá, její povaha je vskutku ryzí.

Překlad tohoto vydání Anny Elliotové má na svědomí velká dáma překladatelského světa, anglicistka Kateřina Hilská, manželka neméně známého anglicisty a shakespearologa Martina Hilského. Tuto dvojici mám velice ráda, vyhledávám jejich práce a moc je obdivuji, kolik toho pro českou literaturu vykonali, a tím ji nesmírně obohatili.

Dílo Anna Elliotová se řadí mezi společenské romány. Zajímavostí je, že je autorka psala téměř na sklonku svého života (poprvé byla kniha publikována v roce 1817), je tak možné v textu spatřovat jakési přemítání a bilanci nad minulostí, nad tím, co mohlo být. Sama Jane Austenová byla stejně jako Anna Elliotová označována jako stará panna, na rozdíl od většiny svých knižních hrdinek se Jane nikdy neprovdala a svou lásku věnovala psaní knih, které jsou nadčasové.

Anna Elliotová za mě nepatří mezi trojici těch nejlepších, kam řadím Pýchu a předsudek, Rozum a cit nebo Emmu, ale na rozdíl od jmenovaných nabízí o něco jiné čtení, zaměřené na popisy a líčení a trochu toho filozofování. Jsem si ale jista, že má své příznivce a že si také najde celou řadu nových. Svět se může měnit, ale lidé a jejich povahové vlastnosti, ať už ty dobré, či ty špatné, stále zůstávají, i díky tomu mnoho klasických děl literatury stále přitahuje nové generace svých čtenářů.

Název: Anna Elliotová
Originální název: Persuasion
Autor: Jane Austen
Překlad: Kateřina Hilská
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 360
ISBN/EAN: 978-80-276-0196-7

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme nakladatelství Slovart.