Zapomněl jsi snad, že ses stal mým mazlíčkem? Odpovědi jsou buď ano, nebo haf. Nestojím o psa, co říká ne.

(Chainsaw Man 1: Pes a motorová pila, Tacuki Fudžimoto)

Lidé nežijí spolu - nikdy tomu neuvěřím - jen ze sexuálních, erotických, peněžních, sociálních nutností; lidé žijí spolu proto, aby měli kamaráda. Aby měli v samotě světa někoho, kdo by potvrzoval oprávněnost jejich existence se všemi chybami a nedostatky - protože co je přátelství jiného než podpora ochromeného sebevědomí?

(Cesta k jednoduchosti, Milena Jesenská)

Někteří z nás si zkrátka záměrně tvoří taková hnízda, místa vzletu do okolního světa, a to tak, aby v nich nebyl prostor pro váhání, pro polemiku. Často zařvou tak, že všechny pochybnosti utečou do kouta. Když se jim pak hnízdo začne pod pařátky rozpadat, nemusí se nutně jednat o katastrofu, mnohdy to může být naopak okamžik naděje pro vznik něčeho jiného, něčeho, kde se nikdo nebojí zakřiknutí nebo prudkého vzedmutí křídel.

(Kuprej, Zuzana Hermanová)

Italové říkají chřipce influenza delle stelle - znamená to vliv hvězd. Ve středověku Italové věřili, že nemoc je důkaz, že naše osudy určují nebesa a všichni jsme hříčkami hvězd.

(Volání hvězd, Emma Donoghue)

Takže vás sleduje dívka oblečená jako lolita? A napadla vaši sestru?

Zní to jak o nějaká městská legenda.

Nedávno jsme měli dost nahlášených stalkerů. Většinou šlo jen o mylné představy.

Poslední dobou lidé policii občas nahlásí jako stalkery i své partnery, protože už s nimi nechtějí být.

Je to dobrý způsob, jak se někoho zbavit.

(Zvrácená, Haruto Rjó)

"Představ si, že všechny ty knihy tady jsou mozek tvého dědečka. Nemoc způsobuje, že občas některá kniha tady nebo onde vypadne..." Nechal spadnout dvě těžké, v černé kůži vázané knihy a pokračoval ve vysvětlování: "Všechno, co je v těch knihách, v tom okamžiku zapomene."

(Med v hlavě, marmeláda v srdci, Hilly Martinek)

"V srdci každého člověka žijí dva prastaří vlci. Bydlí tam od počátku věků a bez ustání spolu soupeří o nadvládu nad tlukoucím srdcem. Jeden se jmenuje Strach a Nenávist, druhý Láska a Důvěra." 
Chlapec se podíval na dědečka důvěřivýma očima a tiše se zeptal: "A který z těch vlků vyhraje, dědečku?" 
Stařík pohladil vnuka po hebké tváři a odpověděl: "Vyhraje ten, kterého v sobě sytíme."

(Čas vlků, Elisabet Nemert)

"Mám trochu potíže se sebekontrolou, ale pracuji na tom"
"Vyrval jsi chlápkovi ledvinu."
"Má ještě jednu."
"S tím se nedá nesouhlasit... A to neříkám jenom proto, že tvoje poslední dohadování s někým skončilo vyrvanou ledvinou."

(Hellblazer: Vzlety a pády, Tom Taylor a Darick Robertson)

Důvěra je zvláštní věc. Tak dlouho trvá, než se vybuduje, ale ve vteřině se rozpadne na kusy.

(První chyba, Sandie Jones)

Je těžké přesně určit chvilku, kdy se zrodí strach, pokud jeho příčinu nemáme přímo před očima. Na hranici mysli se kupí pocity, vrstva z vrstvou, podobně jako se na hladině nehybné vody hromadí led, avšak často se to děje tak pozvolna, že to s určitostí vědomě nepoznáme. Posléze je však překročena hranice, kdy se nahromaděné pocity přerodí v jednoznačnou emoci a mysl si uvědomí, že se něco stalo. 

(Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů, 
Pavel Pecháček - ed.)

 "Svědomí z nás všech dělá zbabělce," ale svědomí je tím, co nám dává lidskost, je faktorem, jímž se odlišujeme od zvířat. Umožňuje nám milovat, cítit bolest druhého a růst. Ať už jsou nevýhody toho, že jsme obdařeni svědomím, jakékoli, výhody jsou zásadní, chceme-li na tomto světě žít s ostatními lidskými bytostmi.

(Ted Bundy, vrah po mém boku, Ann Rule)

Všude na všech místech číhají vzpomínky, Reese. Jsou polapené jako zmrazení duchové, existují jen tehdy, když někdo, kdo o té které vzpomínce ví, na ten konkrétní čas a místo pomyslí a jeho mysl ji aktivuje. Neustále procházíme kolem těchto duchů, netušíme, že šlapeme po stopách příběhů jiných lidí.

...

Necháváme za sebou ozvěny svých životů všude, kam vkročíme, otiskujeme je do pletiva okolního světa. 

(Místa, kde jsem plakala, Holly Bourne) 

"Láska je jako obyčejný kus plátna," říkala Estella.
"Teprve až celý prožitý život ho vytvaruje do šatů. Ale nikdo v těch šatech nevidí to plátno, nikdo neví, že kdysi existovalo jen ono. Nikdo nechápe, že bez něho by se žádné šaty nedaly ušít."

...

"A láska je jako cívka nití, která se odvíjí a dokáže všechno spojit."

(Pařížská švadlena, Natasha Lester)